Oběť kvality

31. ledna 2018 v 21:29 |  Povídky
Král pohlédl na posla, který před ním nervózně přešlapoval.
Byl to štíhlý drobný muž, kterému černé splihlé vlasy rámovaly úzký obličej s výrazně zahnutým nosem. Hovořil tak tiše, že král musel téměř odezírat ze rtů každé slovo.
"Vše začalo velkolepě, rytíř Bajaja se dostal až k jeskyni, kde se protahoval tříhlavý drak, patrně po tvrdém spánku, protože byl příjezdem chrabrého hrdiny zcela zaskočen"
Král nadšeně přikývl, pokračuj, pokynul mu rukou.
"…všude kolem se povalovalo zničené brnění a zbytky kostí méně úspěšných předchůdců, ale Bajaja toho nedbal, tasil meč a vyrazil tryskem přímo na draka…"
Přesně čtrnáct, tolik jich bylo, uvědomil si král, než se podařilo přesvědčit samotného Bajaju, aby přijel draka zabít a pomohl tak zachránit princezny. Tři nebohé dcery, každou jednu pro jednu dračí hlavu, vždy poslední neděli v měsíci, třikrát po sobě, tak zněl drakův požadavek.
"Když drak viděl, že nemá šanci utéct ani zaujmout lepší postavení pro boj, sehnul prostřední hlavu, takže se očima setkal přímo s princem. Bajaja se rozmáchl a jeho meč se hluboce zabořil bestii do krku, hlava sebou cukla, v křeči se ještě naklonila tak, že meč pronikl skrz. Všude bylo spousta krve, drak řval bolestí, strašné divadlo Vaše výsosti…"
Král nadšeně zatleskal, "výborně, věděl jsem, že Bajaja je skutečný bojovník, ne jako ti packalové před ním!"
Posel ale vypadal ještě menší a drobnější, než když přišel. Jako by se každou další větou scvrkával.
"…ano, prostřední hlava byla definitivně mrtvá… bohužel, tím jak Bajaja zarazil meč hluboko, nastal problém jej vyprostit ven… tedy vyrvat, vysekat, vyrubat… zabralo to jen malou chvíli, ale i to stačilo. Levá hlava se vymrštila a rozpárala zboku koni břicho, pravá hlava počkala, až kůň spadne, uvězní Bajaju, který měl nohy stále ve třmenech pod sebou, a poté začala chrlit na ležícího rytíře oheň…"
Král znejistěl. "Oheň říkáš?"
"…ano Veličenstvo, oheň, to draci dělávají přece?!"
Král přikývl, samozřejmě, zvlášť tříhlavý drak. "No a co Bajaja?" Zeptal se král, stále s nadějí v hlase.
"…křičel, chvíli se snažil vyprostit, potom už jen křičel a nakonec…už bylo jen ticho. Jeho brnění bylo rozžhavené do ruda, od toho ohně. Když vychladlo, drak ho pařátem opatrně oloupal a prince sežral. Tedy nejdříve koně, potom prince, ale mám pocit, že na pořadí až tak nezáleží?!"
Král propustil posla a zůstal zdrcený sedět na trůně. Jeho nejbližší rádce, který stál po pravici za trůnem, zachmuřeně pozoroval celou scénu a mlčel.
"Divné. Byl jsem si téměř jist, že Bajaja tento problém vyřeší," řekl král bezvýrazně.
"Tak to taky mělo být, Výsosti, nechápu, co se pokazilo," odpověděl rádce rozpačitě a předstoupil před trůn.
"Drak přišel o jednu hlavu," pokračoval král.
"Bude pěkně naštvanej," odvětil rádce.
"Myslíš?"
"…já bych byl," přitakal rádce, "ale ona mu nejspíš doroste, mám dojem, že to tak u těch potvor funguje," dodal.
"To je dobře," souhlasil král, "je to dobře?"
"Těžko říct Výsosti, tři hlavy, tři princezny," připomenul rádce, "vesničané si stěžují, že jim sežral ovce, přišli o většinu stáda!"
"Mizerný drak. Nenažraný. Tři hlavy, možná má i tři žaludky?" navrhl král, "třeba je jako kráva?"
Každým dalším okamžikem měl rádce z rozhovoru divnější pocit. "No rozhodně nežere trávu. Koně, krávy, ovce a …"
"Princezny!" doplnil král s nadšením, jakoby právě vyhrál vědomostní kvíz.
"Výsosti, doporučil bych odpočinek, zkuste si zdřímnout, zajdu do knihovny, povolám přátele, co mám z řad mágů a alchymistů…a zkusíme na něco přijít."
---
Blížila se devátá hodina ranní, když hlavní rádce v poslední neděli toho měsíce vstoupil do královského salonku. U oken seděly všechny tři princezny, na křesle naproti nim seděl král, v ruce číši vína.
"Vaše výsosti, princezny," pozdravil a hluboce se uklonil.
"Pověz, co ti řekly moudré knihy, co poradili mágové a alchymisté? Jak jistě víš, je čas, za necelou hodinu musí jedna z princezen vyrazit za drakem!" řekl král.
Rádce sáhl do kapsy a položil na dlaň malý flakonek s fialovou tinkturou uvnitř. "Výsosti, usoudili jsme, že hrubou silou draka nezvládneme. Musíme proti němu použít lest. To, co provedl on, když nechal Bajaju zabít jednu hlavu. Oběť kvality. Princezna, než ji drak sežere, musí vypít tento nápoj. Nesmí to být příliš brzy, účinek do hodiny vyprchá, takže to chce správně načasovat," řekl a podal králi lahvičku.
"Vypít, než ji sežere? Ehm, to není řešení, ve které jsem doufal," odpověděl král a pohlédl na své dcery. Nejmladší princezna Lorinka zoufale plakala a držela si kapesníček u drobného nosíku. Nejstarší princezna Marinka byla bledá jako křída, svírala kapesníček v dlani a po tvářích se jí také koulely slzy. Princezna Dynara klátila bosou nohou ve vzduchu, střevíc jí odlétl bůhvíkam, kapesník měla obtočený kolem prstu a rýpala se v nose. "To je hustý!" řekla a dopila jedním lokem zbytek vína, co měla ve své číši. "A má drak chuť na nejmladší, nebo naopak chce začít s nejstarší princeznou?" zeptala se Dynara
Všichni pohlédli na krále.
"Jelikož drak použil pro lest svoji prostřední hlavu - a vyšlo mu to, navrhujeme, abychom k draku vyslali prostřední princeznu," zasáhl do hovoru rychle rádce. Všichni zuřivě přikyvovali. To přece dává smysl. "Jo, to dává smysl," řekla Dynara nahlas. "Jenže prostřední princezna jsem… Já?!"
"…dceruško, věř mi, že kdyby byla jiná možnost, jiný způsob…" řekl král a uchopil její ruku do dlaní.
"To je fakt hustý!" řekla Dynara a nalila si další víno.
---
Uplynulo několik hodin, Slunce se pomalu chýlilo k západu, když se ozval dusot střevíců, frknutí do kapesníčku jako od slona a dveře do královské komnaty rozrazila Dynara.
Král s rádcem i zbylé princezny, všichni v černém, vyskočili, jakoby spatřili ve dveřích ducha.
"Dynaro, dceruško, co se stalo?" vykřikl král.
"Víno! No co budu vykládat, dorazila jsem tam. Chvíli na mě mlsně koukal. Drak. Bože toho smradu a bordelu tam, hrůza. Všude kosti, spálené brnění, no žádná úcta k princezně. Tak mu povídám. Tohle ti trpět nebudu. Jsem tady, ale nejsem tvůj oběd. Jsem tvá nová manželka. Pokud chceš oběd, tak ho koukej mazat ulovit, upéct a naservírovat. Bude poledne a já mám hlad. A koninu nejím, jsem princezna. Princezna Dynara, tak si to zapamatuj zmetku!" a pak se Dynara rozplakala.
"Tati, představ si, on zdrhl. Zdrhl jako ti princové co jsem byla na námluvách. Loni, předloni, předpředloni. Všichni do jednoho. Vzkazuje, že nerozumíš žertu, že se spokojí s ovcí, že v jídle není vybíravej. Na to sem mu řekla, že Já teda ne. No a potom ten parchant roztáhl křídla a byl fuč, než jsem stačila něco udělat. Nechal ti tam jeskyni plnou zlata. Je fuč a už se nevrátí. A já se nevdám…."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama